text Barbora Postránecká

Foto Aleš Konig

Ve městě Štíty se místní škola proměnila během několika let v prostor, který sází na respekt, otevřenost a moderní přístup k učení. Ředitelka Ilona Haasová do něj promítá i vlastní zkušenost z dětství – právě to ji přivedlo k rozhodnutí vytvořit jinou školu, než jakou kdysi sama zažila.

‍

Ve druhém patře zrovna deváťáci v přírodopise probírají vývoj Země. Úkol, který dostali, je výtvarný: mají si vybrat jednu éru a ztvárnit ji. Ne ji namalovat, ale ve skupinkách vytvořit model s jejími typickými znaky. Na stolech mají školní tablety, aby si k dané éře mohli vyhledat potřebné informace. Zároveň se ale čas od času někdo zvedne a jde si vyzkoušet pokus – jsme totiž ve třídě chemie. Žáci si tak mohou ověřit, jak funguje magnetické pole Země nebo jak vznikají minerály. „Učím chemii i přírodopis, takže to různě spojuji a prolínám. Navíc jsem si vyjednala dvouhodinové bloky, takže máme víc prostoru na práci,“ říká učitelka Hana Vícencová Kubelková.

‍

Učím chemii i přírodopis, takže to různě spojuji a prolínám. Navíc jsem si vyjednala dvouhodinové bloky, takže máme víc prostoru na práci.

‍

V nové tělocvičně mezitím třetina druháků skáče přes kozu a třetina šplhá, zbytek leze na novou lezeckou stěnu. Mají natažené lano, na sobě sedáky a na nohou lezecké boty. Učitelka, která prošla lezeckým kurzem, postupně jistí jedno dítě za druhým.

A v učebně o dvě patra výš si zase osmáci nasazují během přírodopisu brýle s virtuální realitou, aby se podívali do útrob lidského zažívání. Sjíždění ústy a jícnem až do žaludku a pak dál do střev vyvolává ve třídě různé reakce od nadšení po úlek. Na konci vyučování si pak vyučující vyhradí pět minut, aby se s žáky pobavila o tom, co se dnes naučili, čemu nerozuměli a v čem potřebují zabrat.

‍

Jedna škola, jeden přístup

„Když jsem chodila na základku, moje zkušenosti byly hodně negativní. Sice jsem byla premiantka, velmi těžce jsem ale nesla ponižování dětí a nepříjemnou atmosféru,“ vzpomíná Ilona Haasová. Do školy nastoupila v roce 2000 jako učitelka angličtiny, po třinácti letech se stala zástupkyní, v roce 2020 ředitelkou. A rozhodla se, že chce jinou školu, než sama zažila.

Mezi „typické znaky“ štítské školy proto patří přátelská atmosféra, pestrost aktivit v hodinách i mimo ně, širší hodnocení než jen známky od jedničky do pětky a také jednotný přístup všech pedagogů. „Nikdy mi nepřišlo v pořádku, když dvě děti ze stejného ročníku chodí do dvou tříd s tím, že každé dostane jinou učitelku a může zažívat úplně jinou výuku, jiné hodnocení, jiná pravidla. Vyučující do výuky samozřejmě vnášejí sami sebe, ale základ by měl být pro celou školu stejný,“ vysvětluje Ilona Haasová.

Když jsem chodila na základku, moje zkušenosti byly hodně negativní. Sice jsem byla premiantka, velmi těžce jsem ale nesla ponižování dětí a nepříjemnou atmosféru.

K omezení konfliktů a nedorozumění přispívají i pravidelné třídnické hodiny, které krátce po svém nástupu ředitelka zavedla. Během nich je prostor řešit vztahy ve třídě i to, jak se děti ve škole (ale i mimo ni) cítí. Dalším místem, které pomáhá, aby se děti staly spolutvůrci školního života, je školní parlament. Dříve se žáci setkávali jen jednou za tři měsíce a byli v něm pouze od čtvrtého ročníku výš. To už dnes neplatí a do parlamentu chodí zástupci ze všech ročníků.

I mimo vyučování se dějí zajímavé věci – každá třída má vždy daný školní rok ve své režii jednu velkou akci: jedna připravuje program k Halloweenu, jiná k Vánocům či Valentýnu, deváťáci organizují den první pomoci. Děti i vyučující tak tráví čas i něčím nad rámec běžné výuky, společně a pro druhé.

‍

‍

Taky se hodně investovalo, například se kompletně přebudovaly školní dílny. „Od začátku jsme spolupracovali s místní firmou, která nám poslala svého odborníka, aby pomohl učitelkám s technickým vzděláváním. Díky tomu se všechno rychle naučily a dnes už dílny vedou samy.“ Děti tady vyrábějí například figurky na šachovnici nebo stojánky na psací potřeby.

Další peníze šly do keramické dílny a lezecké stěny. Děti si tu po vyučování mohou vybrat z dvaceti kroužků – od keramiky a lezení přes vaření, drama nebo čtení až po robotiku a 3D tisk. Všechny vedou učitelé a rodiče to stojí minimum: zhruba tisíc korun ročně. I díky tomu se mohou zapojit i děti ze sociálně slabších rodin a zkusit věci, ke kterým by se jinak nedostaly.

Veselé porady

„Když jsem nastoupila do ředitelského křesla, stanovila jsem si jasnou prioritu: vytvořit školu, kde se budou dobře cítit všichni – včetně učitelů,“ pokračuje ředitelka. Proto se dnes ve škole učí některé hodiny v tandemech a vyučující si zároveň začali chodit do hodin na návštěvy, aby se inspirovali nebo mohli s kolegy probrat, když se jim něco nedaří.

Specifické jsou tu i porady. Ředitelka se snaží, aby se na nich alespoň chvíli probíralo něco pozitivního. Dokonce mají čas od času takzvané veselé porady, během nichž se celou dobu mluví jen o věcech, které se podařily nebo které někoho zaujaly či inspirovaly. Aby si zjednodušili práci, zavedly se ve škole aktivní čtvrtky. Tento den zůstávají všichni učitelé ve škole do půl čtvrté. Když se někdo potřebuje s někým sejít, nemusí složitě hledat termín.

Když jsem nastoupila do ředitelského křesla, stanovila jsem si jasnou prioritu: vytvořit školu, kde se budou dobře cítit všichni – včetně učitelů.

‍

‍

‍

‍

Když nastoupí do Štítů někdo nový, vždycky dostane svého uvádějícího učitele (to platí i pro zkušené učitele s dlouholetou praxí, nejen pro absolventy, jak stanovuje zákon). A uvádějícího učitele má i ten, kdo se nově stane třídním učitelem. „Sama jsem bývala třídní učitelka a myslím, že by pro ně měl na pedagogických fakultách existovat samostatný obor, protože to opravdu není lehká disciplína, pokud to chcete dělat dobře,“ vysvětluje ředitelka Haasová.

Vedle toho ve škole fungují i učící se skupiny, které slouží jako pravidelná místa setkávání pro vyučující, kde se mohou navzájem vzdělávat a sdílet své zkušenosti. Jde o jeden z novějších trendů ve školství, který vychází z předpokladu, že když se někdo z učitelského sboru naučí něco nového, může to předávat dál kolegům. Ve Štítech mají například matematickou dílnu zaměřenou na Hejného metodu, ICT dílnu, dílnu pro učitele prvního stupně nebo setkání ke třídnickým hodinám. Účast je dobrovolná.

O svůj wellbeing se stará i sama ředitelka. Spolupracuje s Centrem podpory vzdělávání Šumpersko–Zábřežsko, které školám v regionu nabízí širokou paletu podpory včetně takzvaných průvodců. „Průvodce je někdo, kdo za mnou do školy pravidelně jezdí a můžu s ním mluvit o tom, co plánuji, co mi nejde nebo z čeho mám obavy,“ popisuje Ilona Haasová. Společně dávají dohromady plán rozvoje vždycky na jeden školní rok. Výhodou je, že si škola může stanovovat priority, neutopit se ve velkém množství plánů a po roce vždycky s průvodcem společně zhodnotí, co se podařilo, v čem pokračovat nebo jestli už je prostor pustit se do něčeho nového.

Průvodce je někdo, kdo za mnou do školy pravidelně jezdí a můžu s ním mluvit o tom, co plánuji, co mi nejde nebo z čeho mám obavy.

„Já osobně vedu ještě ředitelské fórum, kdy se u nás ve škole ve Štítech scházíme se zájemci z řad ředitelů z okolních škol a sdílíme společně různá témata, která musíme řešit. Předáváme si rady, zkušenosti a příklady dobré praxe, což vnímáme jako náš ředitelský wellbeing. A pak se taky společně setkáváme na ředitelských akademiích, které pořádá dvakrát do roka právě CPV Šumpersko a Zábřežsko,“ dodává Haasová.

Pozveme i rodiče

Školy, které nabízejí řadu inovací a v hodinách pracují jinak než dříve, často zvou do výuky i rodiče. Mohou přijít přímo do hodiny, sednout si do třídy a sledovat, jak se jejich děti učí. Učitelé s jejich přítomností počítají a často připravují společné aktivity.

Ve Štítech jsou rodiče zváni zpravidla jednou, někdy i dvakrát ročně. Zatímco na prvním stupni je o akci velký zájem, na druhém stupni bývá účast výrazně nižší. „Starší děti už rodiče ve škole tolik nechtějí,“ posteskne si ředitelka. I tak ale hledají cesty – v minulosti například uspořádali soutěž mezi třídami o nejvyšší účast rodičů s tím, že vítězná třída dostala dort. Tehdy jich přišlo opravdu hodně.

‍